Blog › Záznamy noční hlavy
Personal Structures
Art Biennale, Palazzo Bembo, Venice
9. května – 22. listopadu 2015
Daniel Pešta
Záznamy noční hlavy
2012 – 2015
cyklus asambláží
kombinovaná technika
pryskyřice, malba, fotografie, látka, kůže, vosk, provázek
Cyklus asambláží „Záznamy noční hlavy“ vytvářím průběžně od roku 2012. Formáty děl volím tak, abych do minimálního prostoru akumuloval co nejvíce energie. Jako hlavní materiál jsem zvolil kompaktní pryskyřici v kombinaci s malbou či fotografiemi, které následně manipuluji do jiných podob a souvislostí. Staré příběhy přemalovávám do nových, aktuální naopak upravuji do jiných kontextů. Tyto elementy následně v několika plánech zatavuji do prostorových kompozic v transparentní či zakalené hmotě. Některé bytosti tím vystupují do popředí a jsou tím čitelné, jiné částečně mizí a postupně upadají v zapomnění. Někdo se usmívá, jiní mlčí, další mají nasazené masky či vyšité náhubky, přes které cosi vykřikují, čímž zároveň vdechují materiál, do kterého jsou navždy uvězněni. Patrná je časově postupná emancipace fotografovaných jedinců, s výrazy suverenity a svobody jako nejvyššího principu lidského bytí, přestože je stále – různými dogmaty a manipulátory – chápána, jako cosi nepřípustného.
Konzistence pryskyřičné hmoty však především navozuje tíživé prostředí tmy během spánkového procesu či lidské chápání přesahující dimenzi konečnosti vlastní existence. Ne náhodou byl ve starodávném Řecku uctíván jako bratr boha spánku Hypnose bůh smrti Thanat. Přesto se snažím ve svých asamblážích chápat smrt jako symbolický začátek nového zrodu, jako propojující článek vyšší existence, která má svůj hluboký smysl.
Atmosféra noci a k ní patřící snění je tedy pro asambláže „Záznamy noční hlavy“ ústřední. Ve svých dílech se snažím zachytit to, co naše podvědomí uvolňuje ze své mysli během procesu v noční útlumové fázi organismu. Jak je obecně známo, v některých fázích spánku dochází ke krátkým nekontrolovatelným invazivním činnostem mozku. Tyto situace mohou vyústit v nežádoucí přerušení spánku, neboli takzvané „noční můry“. V tomto vynuceném bdělém stavu mozek reflektuje úseky předchozích snů a často je chaoticky kombinuje s prožitými reáliemi. Nejsilnější, občas až halucinogenní jevy si zapisuji nebo skicuji do svých „Záznamů noční hlavy“ v momentálním duševním rozpoložení a později je transformuji do vizuálních podob. Zde se prolínají fragmenty dětství a prožitého času, strachů, vin a odpuštění, jež je jedinou cestou k osvobozujícímu smíření. Jsou to ale i záznamy euforických vnitřních kmitočtů, někdy prostoupené sexuální energií, jindy pocity archaického bezpečí tušeného universa.
Druhou část záměru tvoří konceptuální projekt velkoformátového obrazu – obrazu možná spícího, možná ze života odcházejícího muže, v jehož lůně čeká na svoji existenci zárodek nového života. Tento obraz je v dialogu se sochou naznačeného voskového torza Ježíše, podobně očekávajícího nový zrod. Otázka, co je boží a co lidské, je zde relativní. Komplikovanost celé situace umocňuje přítomnost voskového objektu dvouhlavého zvířete, jako symbolického nositele „noční,“ snové schizofrenie. Bájná anatomická anomalita nahání strach z mocné přírody, ale zároveň „podprahově“ vyvolává otázky, kam až může dojít umělá manipulace genomu a jeho zneužití. Tento trojúhelníkový půdorys dialogu humanity, náboženství a vědy je možná nadějí, ale zároveň skutečnou „noční můrou“ příštích generací – a možná celých budoucích civilizací.
Daniel Pešta
Záznamy noční hlavy (cyklus 1.)
Záznamy noční hlavy (cyklus 2.)
Záznamy noční hlavy (cyklus 3.)
http://www.globalartaffairs.org/index.php?page=48&lang=jp
