Blog › Děsivé i okouzlující objekty Daniela Pešty
v Benátkách
Až do konce listopadu trvá největší světová přehlídka umění – Bienále v italských Benátkách. Zatímco národní pavilóny chtě nechtě reprezentují kulturní politiku jednotlivých států, plastický obraz současného umění dotvářejí tzv. collateral events- doprovodné akce rozeseté po celém městě. Na prestižní výstavě Personal structures Čechy zastupuje Daniel Pešta svými projekty Zvěstování a Záznamy noční hlavy.
Titul letošního bienále zní Všechny budoucnosti světa (All The World Futures). Jedná se o téma, které ale rezonuje i v dílech řady umělců vystavujících mimo rámec oficielní přehlídky. Patří mezi ně právě i Daniel Pešta, který se skrze subjektivní představy, sny a noční můry propracoval ke globální vizi budoucnosti lidstva. A není to vize zrovna radostná. Už při vstupu do Peštovy expozice v paláci Bembo a úpatí Ponte Rialto diváka uvítá dvouhlavé tele. Laskavý mutant vyvedený ve zranitelném bílém vosku jednou hlavou pozoruje obraz nehybně ležící bytosti mužského pohlaví. Na jeho možná mrtvém, možná ale jen spícím těle se už klube zárodek budoucího života. Je to příslib nových forem existence, které přijdou po nás? Je to znamení definitivního zániku biologicky podmíněných zákonitostí, předzvěst konce vědy, kterou nenahradí už žádné jiné náboženství?
Druhá hlava telete – dojemně okouzlujícího a děsivého zároveň – hledí na skleněný sarkofág, ve kterém leží drobná mumie. Pod voskovaným plátnem se jasně rýsuje trnová koruna, která společně s pozicí zatuhlého těla napovídá, že se jedná o Krista sejmutého z Kříže. Známou siluetu ale narušuje Ježíšovo těhotné břicho – Zvěstování nové naděje, která může mít úplně jinou podobu, než jsme si kdy dokázali představit.
Daniel Pešta tvoří na principu snové poetiky – pracuje s obecně známými symboly, které však vzápětí popře a vtiskne jim nový, podvratný smysl. Nechává diváky v zajetí znepokojivě povědomých obrazů, které nejsou tím, čím se zdají být. Tato logika je aplikována i v jeho Záznamech noční hlavy instalovaných v druhé části expozice. Jedná se o kvádry z čiré pryskyřice, které nejsou o nic větší nežli sešit, do kterého si zaznamenáváme sny. V navzájem se překrývajících vrstvách, symbolizujících časové roviny příběhu, jsou v nich zapuštěny různě dotvořené fotografie z rodinných alb. Některým umělec deformuje obličeje malířským zásahem, jiné jsou smotány do ruliček pevně ovázaných rudou nití, kterou je jindy krasoumně vyšit náhubek na tváři, či přímo maska. Lidé jakoby přes ně cosi vykřikovali, čímž zároveň vdechují materiál, do kterého jsou navždy uvězněni. Vyprávějí o umlčení, neschopnosti vzepřít se vlastnímu osudu, o bezmoci, ale i o vášni, erotice, strachu i smrti.
Náhubky a masky jsou prvky, které charakterizují Peštovu tvorbu už řadu let. Byly dominantní i v jeho projektu I was born in your bed, který prezentoval v Benátkách během bienále roku 2013. Tehdy ho oslovil ke spolupráci kurátor Personal structures Rene Rietmeyer. Daniel Pešta byl do projektu přizván jako jeden ze stovky umělců ze čtyřiceti zemí. V palácích Bembo a Mora spolu s ním své práce vystavují autoři jako Yoko Ono, Herman Nitsch nebo François Morellet, ale také mladí, vynořující se tvůrci. Všichni se komisi prezentují pouze svým vlastním dílem a textem, nikoli prostřednictvím galerie nebo kurátora. Díky tomu výstava nabízí nezdeformovaný, přímočarý obraz současného umění, které se rozprostírá od konceptuálních forem přes videa a performance až po klasická média, která z oficiální sekce benátského bienále již prakticky vymizela.