Blog › I am a Gypsy, and you?
Záměr namalovat cyklus 27 portrétů romských dětí vznikl během příprav natáčení videoartu „I WAS BORN IN YOUR BED„, který se zabývá romskou problematikou. Všechny portrétované děti jsou spojeny se Sdružením romských občanů v Lysé nad Labem ve Středočeském kraji. Tato skupina by mohla tvořit jednu pomyslnou romskou školní třídu, ve které jsou romské „problémové“ děti odděleny od ostatních „neproblémových žáků“. Tyto tendence nejsou v České republice v současné době utopií, ale realitou. Neexistuje snad spolehlivější způsob, jak ještě více prohloubit xenofobii v majoritní společnosti, jak dávat jedné z menšin ještě více najevo pocit méněcennosti již v útlém věku.
Předlohou pro každý portrét je řada fotografií. Malbou jsem se snažil zachytit spíše výraz osobnosti než dokonalou podobu.Při fotografování se mi podařilo s většinou dětí navázat přátelský dialog. Nikoho jsem k focení nepřemlouval. Někteří se chovali před objektivem přirozeně, jiní se trochu ostýchali, několik jich fotografování odmítlo. Postupně ale vznikla natolik uvolněná atmosféra, že nakonec za mnou přišli i ti nejvíce uzavření. Zvláště poslední tři děti mě pozorovaly opatrně z povzdálí a teprve když jsem fotografování končil, přišly nesměle za mnou s prosbou o portrét. V jejich očích byla nejenom plachost, ale i obavy. Jejich tváře byly bez iluzí, jejich výrazy předčasně dospělé.
Nakonec jsem každému dítěti věnoval jeho vlastní velkoformátovou fotografii v rámu, aby si ji mohl na památku odnést do svého domova. Svým způsobem to pro mě byl vrchol celého projektu a kdybych byl opravdu skromný, tak bych právě v tento moment svůj záměr ukončil. Opravdu vnitřní rozpor mě však čekal až při samotné malbě.
Ztvárnění rómských dětských tváří bylo překvapivě složité. Několikrát jsem musel práci ukončit především proto, že jsem afektovaně hledal vnitřní složitost portrétovaných. Maloval jsem tváře s tragikou, křivdou či kontroverzí jako autor, který chce strhnout pozornost především sám na sebe. Během tohoto procesu jsem tedy musel především potlačit své vlastní ego. Jedině tehdy jsem mohl dospět k poznání, že romské děti musím malovat se stejnou láskou a pokorou jako svoje vlastní, protože vlastní dítě namalujete vždy laskavě. Též jsem se rozhodl pro skromné formáty, aby byl divák nucen přistoupit k portrétům co nejblíže a navázal s očima dětí důvěrný dialog. Možná až z takové blízkosti můžeme v těchto očích zahlédnout tisíciletý příběh romských generací s hrdým poselstvím: „I am a Gypsy, and you?“
Daniel Pešta