Daniel Pešta

Výstavní projekt BILD MACHT RELIGION, plánovaný na rok 2018, má za cíl poskytnout souhrn vztahů mezi náboženstvím a jeho zobrazováním v mezikulturním srovnání. Práce s vizuální podobou je ambivalentní. Na jedné straně nám umožňuje vidět něco, co bychom jinak vidět nemohli. Kromě výtvarných děl to platí pro fotografii, televizi, film a internet, ale také pro zobrazování procesů v přírodních vědách. Od chvíle, kdy Bruno Latour zmínil „Iconoclash“, bylo jasné, že se bez vizuální reprezentace nemůžeme obejít (Latour 2002). Zobrazení mohou mít něco přitažlivého; mohou fascinovat a inspirovat. Na druhou stranu, umělecká díla ukazují něco, co by snad nemělo být zobrazeno a mělo by zůstat neviditelné; a to nejen proto, že v případě krutosti je to, co je vidět je děsivé, ale i kvůli riziku, že to, co je ukázáno, může být identifikováno s jeho představou. Umění a zejména náboženství reagují na toto riziko. Zatímco některé náboženské tradice jsou obzvlášť přátelské k zobrazování a vidí přítomnost něčeho božského v tom, co je zobrazeno, jiné náboženské proudy reagují na identifikaci média zobrazení tím, že to co je zobrazeno musí být zakázáno a zničeno. Avšak umění také neustále řeší hranice toho, co lze zobrazit. Zvažte například záměr Vasilije Kandinského najít „duchovno v umění“ v ryzí abstrakci nebo kritiku zobrazení v dílech Pieta Mondriana. Různé pozice v náboženství a umění ve vztahu k ztvárněním oscilují mezi přátelským a citlivým postojem a mezi skepticismem či nepřátelství vůči němu, v závislosti na tom, který aspekt umění – reprezentace, prezentace nebo přítomnost – nebo který aspekt vidění – vidět něco, vidět něco v něčem a něco jako něco – je zdůrazněn.

Výstava zkoumá toto ambivalentní zacházení s výtvarným vyjádřením v umění a náboženství. Ačkoliv tyto dvě sféry fungují v rozličných kompetencích, vytvořily si speciální citlivost na přítomnost toho, co zde není a absenci toho, co je přítomné. Výchozím bodem výstavy je ikonoklasmus z éry Reformace (kterou teologicky iniciovali např. Andreas Bodenstein von Karlstadt, Ulrich Zwingli a John Calvin) a odtud se dívá zpět na minulost a do současnosti z hlediska mezikulturního porovnání. Z historické perspektivy projekt také nahlíží na kultovní zobrazování starověkých vládců (Alexander Veliký, Augustus), a ikonické počátky křesťanství a buddhismu, byzantský ikonoklasmus a kontroverzní otázky na představy mezi křesťany, židy a muslimy. Tento historický vývoj se přímo i nepřímo promítá do moderního umění. Mimo jiné adresuje rozpolcenost uměleckého vyjádření s odkazem na náboženský obsah a profil. Obecně platí, že náboženské motivy v umění a uměleckých formách vyjadřování v různých náboženstvích jsou vzaty v úvahu pro ilustraci oboustranného vlivu umění a náboženství.

Na jedné straně je výběr exponátů zaměřen na různé umělecké styly a náboženství v minulosti a současnosti. Co se týče náboženství, v úvahu připadá křesťanství, judaismus, islám, buddhismus, džainismus, hinduismus, taoismus a konfucianismus. Neustálá oscilace mezi modlářstvím a ikonoklasmem v nitru individuálních náboženství se rovněž bere v potaz. Žádné náboženství nemá výlučně a přísně nepřátelský přístup k uměleckému zobrazování, ale ani postoj přátelský a vstřícný.

BILD MACHT RELIGION je projekt, který vytvořilo Kunstmuseum Bochum v úzké spolupráci s Centrem pro studium náboženství (CERES) Porúrské univerzity Bochum (Ruhr-Universität Bochum). Díky intenzivnímu pracovnímu nasazení zahrnující další kurátory a odborníky se představí různá témata výstavy, doprovodné akce a publikace. Akademická konference na téma výstavy je plánována na listopad 2018; účast studentů je zajištěna v rámci magisterského výzkumného projektu.